Dlouho jsem se k němu odhodlávala... Ten systém se mi úplně na sto procent nezamlouval. Víc se mi líbilo klasické album, na které si můžu sáhnout, vidět prostorové detaily a ne mít to "za igelitem". Navíc, je to docela drahý systém. No ale jedno album je málo, ještě by to chtělo naše rodinné album. A tak jsem se nakonec rozhodla - Kulichovo album bude klasické scrapbookové, naše rodinné bude Project life, tvořené po událostech. A bude to rychlé, jen to všechno nastrkám do kapes. Haha, to jsem byla naivka :) Ale s výsledkem jsem docela spokojená a líbí se mi. Rozvržení tvořené kapsami má jiný šmrnc.